Další básníčky
Černá víla
Navždy tajemná
v hrobě ukrytá,
jedna oběť temna
a před světem skrytá.
Své srdce
jednomu chtěla dát,
přece,
ale dřív byla pryč.
Ona už nemá
co ztratit,
ani žádná tréma
před králem temna..
Vzal si jí s sebou,
protože zhřešila,
byla zapřísáhlá kletbou,
ale šla, bez toho,
aby to řešila..
Země bludů
Odvál vítr balón
do Země bludů,
a ten opuštěný salon,
odkud ten balón přivál..
..tam sedí holčička,
že balón nemůže najít..
..a ten smutný salon,
už nehledá balón,
a morá tvářička už není..
..všichni vědí, že bludy neukážou cestu zpět, neví se kudy..
..a majitel zablouděné věci musí zemřít přeci..
Vzpomínka
Vzpomínka je jako skládanka,
tady chybí kus a jinde přebývá.
To, co přebývá je hádanka,
která ty špatné chvíle překrývá.
A tak to má být,
ty špatné chvíle nahradit.
A věřit, že těch dobrých vzpomínek bude víc
a nevýt jak ten vlk na měsíc.
Ten vlk co vyje doufá,
že tam je smečka tvá
a ukrýt se tam troufá
přitom je to všechno jen hra.
Je to jen sen,
jen pouhý výmysl,
některé vzpomínky musejí ven
a sny pomůžou k zapomenutí..
Konec
Být sluncem
které zapadá a vychází,
prolézt každým koncem
který se na zemi nachází.
Ať už konec moře
ať už konec pouští,
nebo stoupat po hoře
prolézt každé houští.