Im nothing
Poslední dobou je mi divně, smutně.. na co si to sakra hraju ? Snažim se bejt tvrdá, že mně nic nevadí, ale za těch pár tejdnů to pomalu povoluje, nějak už neumim bejt odolná vůči hádkám, vzpomínkám a vůbec citům, už mi není jedno, jak to je se mnou a s Hankou, najednou mi to začalo bejt hrozně divný, začalo se mi stejskat.. co to se mnou je ? Měla bych se jí omluvit ? Nemá to cenu, ona sama ví jak to teď mezi náma je, že to přátelství nevydrží všechno, nechci zas svádět vinu na ní, že si mě nevšímá, že se změnila, že o ní mám všelijaký posudky, že už jí nedůvěřuju tolik jako dřív, nevim čim to je, není to ale tim, že jsem poznala tu bandu parkovou, není to tim, že jsem byla vůči ní zakoplexovaná nedávno zas, ale asi kvůli tomu, že už se sobě moc nevěnujeme, že už nám to denní vidění, což znamená i denní hádky ve škole leze krkem. O prázdninách se to snad změní.. a bude to třeba opačně, nevim, už nevim o ní tolik jako dřív, ona o mně taky ne, neřikáme si s napětím a s vykulenýma očima co se událo, jakej z toho máme pocit jako dřív a taky je to tim, že jsme spolu měly pár průšvihů a hlavně moje rodina není moc nadšená, že spolu kamarádíme, ale není to tak hrozný ještě.. snažily jsme se je přesvědčit, že už se to nestane, nevěřej nám. Fakt těch průšvihů nebylo moc, ale byly docela slušný no a pak ten park, co Hanka tam už nesmí chodit, já bych stejně zas "žárlila", ani nevim jak se to ve mně vzalo, že by zase byla oblíbená jako ve třídě a já bych byla najednou vzduch, že by mi je přebrala.. sakra, proč jsem měla.. možná ještě mám ten pocit ? Je to divný, snad to zmizí.. přenechávám to času, jako vlastně většinu mejch problémů.. I'm nothing..
